Krajinomalba -- Krajina jako komponované pozadí pro drobné mytologické výjevy, naplněné světlem a atmosférou, se objevuje v nástěnných malbách římské antiky. Pozdně antický iluzionizmus přežívá v raně středověké knižní malbě, ale z jednotného obrazu krajiny se postupně vybírají pouze některé prvky, jež symbolizují obecný pojem krajiny (skála, strom). Schematické znaky pro krajinné motivy vypracovalo zejména byzantské malířství, odkud je přejímala románská i gotická malba až do 14. století. Ve 14. století v souvislosti s rostoucím smyslem pro prostor se začíná krajině věnovat více pozornost. V sienském malířství se objevují široké záběry krajiny a s topografickými určitými motivy. Jednotnějším pohledem a vnímavostí pro atmosferické jevy vynikají krajiny ve franko-vlámské knižní malbě, zachycující také některé pohledy na konkrétní města, architektury či krajinné partie. Přes tyto realistické prvky vytváří krajinomalba v 15. století v podstatě ideální obraz světa, symbolizující v protikladu k fugurálnímu výjevu kosmos. Krajina je nahlížena z nadhledu a podobá se nakloněné rovině, dosahující k vysokému horizontu, zatímco postavy v předním plánu jsou podány z jiného, frontálního pohledu. Až kolem roku 1600 bylo dosaženo jednotného zorného bodu pro krajinu i postavy a jednotného barevného a atmosférického prostoru. Krajina jako samostatný obraz bez figurálního výjevu se objevuje nejdříve ve studiích velkých umělců jako svědectví jejich pronikavého zájmu o bezprostřední skutečnost (Leonardo da Vinci, A. Dürer). V 17. století vznikly dva typy krajinomalby, tzv. ideální krajina a realistická krajina, jež v evropských zemích přežívaly až do 19.století. Avšak vývoj se nezastavil. Ve 20. století se v krajinomalbě odrazily moderní umělecké tendence. Kubisté se zabývali krajinou jen v ranném předanalytickém období, zato krajina byla oblíbeným námětem expresionistů. Na krajině uskutečnil v Kandinskij svůj přechod od expresionismu k abstrakci, fantastickou, snovou a halucinační krajinu vytvořil surrealismus. Krajina se neztrtila ani u řady abstraktních malířů.
