Malba na skle, obrazy malované na skle - o malbách na okenních sklech jsou písemné zprávy již z pozdní antiky a z Byzance. Románské malířství rozvinulo malbu na skle do neobyčejné monumentality a technické dokonalosti. Gotika jí svými široce prolomenými okny poskytla nové možnosti. V gotické katedrále přejímá malba na skle funkci románské nástěnné malby a zároveň vytváří barevným světlem pronikajícím okny sugestivní mystické fluidum, vhodné pro náboženskou kontemplaci. Později zaujímají okna téměř celou stěnu, dostávají světlejší barevnost, aby se lépe uplatnila stoupající nádhera gotických interiérů, vedle červené a modré se objevuje žlutá, zelená, hnědá a fialová. V 15. století se z malovaného okna stal prostorově vybudovaný obraz s plastickými figurami v perspektivně podané architektuře. Sklomalba se pokouší soutěžit s deskovým obrazem. K oživení malby na skle došlo pak až v 19. století, průmyslově vyráběná skla se však nemohla vyrovnat po barevné stránce středověkým sklomalbám. Malbu na skle obnovovala i secese. K pozoruhodným výsledkům dospělo moderní malířství, vycházející z uznání plochy a čisté barevnosti. Umělci, kteří tvoří nádherné obrazy na skle, dnes stále tvoří a jejich díla patří mezi vyhledávaná.
