Hlavní stránka  | O autorech  | O umění  | Články  | O nás  | Kam na výstavu  | Ankety  | Odkazy 
Kontakt  | Fota z výstav  | Naše rozhovory  | Obchodní podmínky  | Pre Slovákov 

Nová kniha o putování za lidovou architekturou, která je zároveň tipem na výlety, vychází!

Počátkem dubna 2009 vyjde publikace z pera Mgr. Petra Luniaczeka
"Putování za jihočeskou lidovou architekturou".
V brožované publikaci ve formátu A5 bude na 110 stranách podrobně popsáno 36 výletů za tímto fenoménem, který proslavil jižní Čechy i za jejich hranicemi. V publikaci bude 64 barevných fotografií na křídovém papíře ve zvláštní příloze a 20 černobílých fotografií přímo v textu. Její cena bude 100,- Kč.
Kniha bude v prodeji v informačních centrech a muzeích, objednávat ji je možno již nyní přímo u autora, e-mail: luniaczek@post.cz , telefon 387 436 206.

Ukázka z knihy Mgr. Petra Luniaczeka "Putování za jihočeskou lidovou architekturou".

ČESKÁ KANADA.
-----------------------

Výlet 11 : Jindřichův Hradec, žel.st. - Hůrky, žel.zast. - Senotín - Kunějov - Člunek - Kunějov - Kačlehy - Hospříz - Blažejov - Malý Ratmírov - Blažejov - Jindřiš

pěšky asi 28 km

Náš dnešní výlet do čarokrásného kraje hlubokých lesů, voňavých luk s žulovými stády a kouzelných rybníků, který dostal přiléhavý název Česká Kanada, začneme zcela netradičně vlakem. Není to však vlak - spíše bychom měli říci vláček - ledajaký, protože již od r.1897 jezdí po kolejích s rozchodem pouhých 760 mm na trati o délce 32 kilometrů a 869 metrů mezi J.Hradcem a Novou Bystřicí a nyní mu celá jízda trvá již "jen" asi 75 minut ...
Úvodní část úzkorozchodné trati vede po t.zv. kolejové splítce, což je kolej s třemi kolejnicemi : po dvou krajních kolejnicích jedou normální vlaky (ve směru na Jihlavu), po levé a prostřední kolejnici jede náš vláček. Po více než 2 km splítka končí a kolejnice "úzké" dráhy vedou uvnitř běžných kolejnic k odbočce Dolní Skrýchov, kde se "úzké" koleje dělí na dva směry : vlevo do Obrataně a přímo stále uvnitř "širokých" kolejí, z kterých za chvilku u Kanclova odbočí vpravo k Nové Bystřici. Pak projede lesem do údolí Hamerského potoka, kterým pokračuje přes Jindřiš do Blažejova, dvěma parádními obloučky vystoupá kolem Ratmírovského rybníka do Střížovic a pak za hezkých pohledů na rozlehlý Krvavý rybník dále stoupá k vesnici Lomy u silnice z J.Hradce do Kunžaku, kde je i nádražíčko Kunžak-Lomy.
Než si náš vláček odpočine před dalším dlouhým stoupáním téměř do 700 m n.m., povíme si pověst o obávaném loupežníkovi zdejších lesů Janu Jiřím Graselovi, kterého nakonec chytili a počátkem roku 1818 ve Vídni pověsili. Podařilo se to ale až po vypsání odměny 4000 zlatých a navíc díky policejnímu špiclovi, kterému sedla na lep nejprv Graselova milá a poté i sám vůdce loupežnické bandy, po kterém dodnes zůstalo v hovorové češtině slovo "grázl".
V kraji kolem Kunžaku se všichni raubířského hejtmana Grasela - který pocházel z Moravy a zde mu říkali i Honza Jirka - velice báli, protože bohatým bral a chudým dával akorát tak výprask. Když utíkal před vojskem z Rakous, potkal ve zdejších lesích jednu babku a vyzvídal na ní, jak mají místní na Grasela spadeno. Chudák babka mu poctivě vylíčila, jak se zdejší lidé těšili, že ho konečně v Rakousích chytí a hned oběsí, jenže ten mizera vojákům utekl ... . Loupežník nedal na sobě nic znát, tvářil se, že má namoženou nohu a poprosil babku, aby mu zaběhla do Kunžaku pro cvočky, že ji mezitím naplní nůši klestím a ještě jí dobře zaplatí. Když se babka se cvočky vrátila, měla sice nůši plnou, jenže Grasel se jí dal poznat a za její prostořeký jazyk ji krutě potrestal : babku svázal, vyhrnul jí sukně a posadil ji na pařez, na který předtím rozmístil přinesené cvočky. Chudák babka strašně trpěla, ale křičet začala až tehdy, když nabyla dojmu, že Grasel je už daleko a že ji nemůže slyšet. A dlouho poté ještě kunžacké babky obcházela hrůza z toho, co se mohlo stát v okolních lesích kterékoli z nich.
Z Kunžaku se začne vláček šplhat úbočím Vysokého kamene (738 m) k "největší" zdejší zastávce, kde vždy byl jen sloup s cedulí Kaproun a kde se nyní objevil i pomníček s nápisem, že toto místo kdysi navštívil i Jára Cimrman. Zde je také konec stoupání a vláček mírně sjíždí krásnými lesy k Senotínu a k Hůrkám, aby poté kolem rybníku Osika a přes vísku Albeř dorazil do Nové Bystřice.
Pěší část našeho dnešního putování začíná na žel. zast. Hůrky, kde si připadáme jako na konci světa. Zde u rozcestí dvou silniček se dáme po té, co vede k západu do stejnojmenné vsi, která byla kdysi horním městečkam, založeným kolem r.1630 a po uzavření dolů se později proslavila výrobou krajek. Najdeme tu dvě empírové památky - farní kostel sv.Jakuba z let 1814-16 s domem č.24 a kromě nich i lidové stavby jako např. č.18, 37 a 39. Z Hůrek pokračujeme líbeznou krajinou silničkou k severu do Senotína, kde nás určitě potěší pohled jak na krásnou rokokovou kapli sv.Michala z r.1793, tak na pěkné lidové statky č.5, č.7 z r.1862 a č.29+30 z r.1868. Zde narazíme na krátkou naučnou stezku Senotínsko s informacemi o zdejší přírodě a historii a také na žlutou značku, která nás povede dále úbočím Kunějovského vrchu (724 m) k severozápadu do vesnice, jež dala onomu kopci jméno. Rovněž v Kunějově s návesní kaplí sv.Filipa a Jakuba nalezneme hezké lidové stavby, jako např. patrový dům č.13 z r.1926, dále č.32 se sýpkou z r.1932 a též č.54. Z Kunějova se nám určitě vyplatí pokračovat dále po silnici (ta kříží zajímavý Koštěnický potok, pramenící na svazích Vysokého kamene a tekoucí přes Kačležský rybník, Číměř a Vojířov k nejsevernějšímu cípu Rakouska a odsud přes Staňkovský rybník a rybník Hejtman až do Lužnice u železnični stanice Chlum u Třeboně) k severu do 3 km vzdálené vesnice Člunek, protože její lidové stavby patří k nejhezčím v okolí. Toto hodnocení platí zvláště pro krásný dvouštítový statek č.61+62 s bránou z r.1823 a rovněž pro zajímavý dům č.42 se štítem, vysazeným nad bránou - za shlédnutí však stojí i domy č.37 a č.72.
Další pozoruhodnou vsí na naší trase je přes 3 km vzdálená Hospříz, kam se nejsnáze můžeme dostat po rušné hlavní silnici Kunžak-J.Hradec (optimální je ovšem, když nám zrovna jede autobus). My jakožto pravověrní "pěšáci" se však vrátíme zpět do Kunějova a odsud se dáme po silničce vpravo ke Kačležskému rybníku , který byl založen v r.1544 a je se svými 176 ha rozlohy druhým největším rybníkem na Jindřichohradecku. U jeho hráze - vysoké 9 m a dlouhé 648 m - se opět setkáme se žlutou značkou, která nás opustila na okraji Kunějova a půjdeme po ní dále do vsi Kačlehy. Jdeme většinou stále po okraji lesa, pak vystoupíme k rozcestí u božích muk s pěkným výhledem na Kačležský rybník i okolní zalesněné kopečky a nakonec dorazíme ke kapličce sv.Jana Nepomuckého u kóty 574 m. Odsud už není daleko do Kačleh, pod jejichž návsí objevíme barokně-empírovou kapli P.Marie s hranolovou věží.
Z Kačleh jdeme po nedávno přeznačené žluté trase nejprve po silničce k severozápadu a poté k severu a asi po 1 km z ní odbočíme vpravo lesem na Srní vrch (600 m), z jehož východního úpatí (a z cesty, která jej z jihu a východu obchází) se otvírá pěkný rozhled na zdejší utěšenou "kanadskou" přírodu. Podél lesa pak sejdeme k širší cestě a ta nás záhy dovede k rušné silnici, na jejíž druhé (severní) straně se rozkládá vesnice Hospříz. Zde nejprve navštívíme západní konec vsi, kde kousek pod silnicí stojí výtvarně velmi hodnotná pozdně gotická boží muka z přelomu 15. a 16.století. Pak se vypravíme kolem zajímavého domu č.1 z r.1876 do středu Hospříze, kde na návsi objevíme pěkný dvouštítový statek č.26+44 s empírovou bránou.
Z hospřízské návsi pak pokračujeme silničkou po zelené značce k SV do Blažejova, na jehož okraji se po delší době zase potkáme s "naší úzkou" železničkou. Dominantou vsi je určitě původně raně gotický kostel sv.Alžběty z r.1359, který byl v 19.století rozšířen a přestavěn v novorománském slohu a najdeme zde i pár domů v typicky zdejším střízlivém lidovém stylu. Z Blažejova si ještě "zajdeme" do Malého Ratmírova, a to buď po silnici k východu kolem žel. zast. Malý Ratmírov nebo trochu delší trasou po zelené a červené značce kolem bývalého Dřevěného mlýna romantickým údolím Hamerského potoka. V této malé vsi - usazené hlavně na břehu půvabného a k rekreaci hojně využívaného Ratmírovského rybníka - jsou rovněž hezké lidové stavby, zejména pak č.11 z r.1834 a dále č.3 z r.1794 s bránou a č.8 z r.1871. Odsud se vrátíme po silnici do Blažejova (kdo toho má v nohách už dost, může z Malého Ratmírova odjet vláčkem), po zelené značce (opět) sejdeme do údolí Hamerského potoka a jeho další romantickou částí (nad níž vlevo ve stráni vedou koleje) dojdeme do poslední a nejzajímavější vesnice našeho putování. Tímto sídlem je Jindřiš, která se honosí velikou návsí s pozoruhodným kamenným mostem z 18.století a s mnoha pěknými lidovými stavbami, z nichž vynikají zvláště č.9 a č.41+61 z r.1844 a kousek od návsi č.36 z r.1844 se sýpkou z r.1829.
Z Jindřiše nás pak do J.Hradce (4 km) odveze známý vláček a ti nejzdatnější mohou jít pěšky.


  GalerieMajo.com




Cena:

Zeď Dřevo Bez textury