V posledních letech se velmi rychle rozvíjí i internetový obchod a vzniklo množství internetových galerií, které jsou zaměřeny na prodej obrazů a uměleckých děl vůbec. Přes přetrvávající určitou nedůvěru, která je dána určitou konzervativností i opatrností zájemců (mnohdy oprávněnou) o umění, představují internetové galerie budoucnost obchodu s uměním. Důvod je prostý. Internetové galerie umožňují nevídaný přístup a ohromný výběr uměleckých děl. Předností internetových galerií a internetových obchodů s uměním je, že nemají žádná omezení a žádné hranice. Můžete je navštívit v kterémkoliv městě ve všech státech světa, jsou otevřené 24 hodin denně, bez ohledu na svátky, či neděle a vstup do nich je vždy zdarma. Během několika okamžiků můžete navštívit celou řadu galerií na celém světě a to vše v pohodlí svého domova, se sklenkou vína nebo s kávou vedle počítače. Nemusíte učinit ani krok a můžete si prohlížet obrazy, které se vám líbí a upoutaly vás. Co vás nezaujme, neprohlížíte, tím šetříte nejen čas, ale maximálně můžete zvýšit svůj prožitek. A navíc, můžete se ptát, žádat další informace, ale také můžete inspirovat své známé o nichž víte, že je určité téma zajímá. Ano, dnes je problémem existence velkého množství internetových galerií, což přináší určitou nepřehlednost. Je třeba v nich umět hledat a orientovat se. Nebát se zadat do vyhledávače požadovaná slovní spojení a klíčová slova a neváhat své pokusy opakovat a zkoušet vyhledávání několikanásobně za využití různých slovních spojení. Lze předpokládat, že aukcí síně si podrží obchod s obrazy od nejznámějších malířů, které jsou ve vyšší cenové rovině. Široká veřejnost si postupně uvědomí, že dobrých malířů je podstatně více, než se mnohdy domnívá. Často se těmto umělcům dostává označení "regionální malíř". Jak však může být pouhým "regionálním malířem" umělec, který nabízí obrazy s motivy, které jsou nejen u nás, ale mnohdy i v Evropě výjimečné? Takovými malíři jsou určitě i umělci, jejichž díla najdete v internetové galerii www.galeriemajo.com.
- se rozvíjel v dobách, kdy umělecká díla byla ceněna především pro svou estetickou hodnotu, kdy malíř se vymanil se závislosti na šlechtickém a církevním objednavateli a tvořil pro sběratele a milovníky umění, kteří představují početnější společenskou vrstvu. Tak tomu bylo v antickém Římě a v 15. století v Itálii a Nizozemí, kde vznikla hlavní střediska obchodů s uměním. Nejprve umělec prodával sám svá díla na jarmarcích, ale již na počátku 16. století kvetl obchod v krámech.. Prvním známým obchodníkem byl Florenťan Giovanni della Palla , který mimo jiné prodával obrazy i francouzskému králi. Obchodník často předpisoval malířům náměty, které nacházely u klientů největší úspěch. Tím ho však nutil opakovat a vytvářet stereotypy. V renesanci vznikla grafika jako na obchod zaměřená produkce, neobracela se k jednotlivému objednavateli, ale k anonymním zájemcům. Na tvorbě cen uměleckých předmětů se významně podílejí aukce umění. Konaly se již v 16. století v Holandsku, nejstarší dochovaný aukční katalog pochází z roku 1616. K nejpřednějším aukčním síním dnes patří Sotheby a Christie v Londýně, Hotel Drouot v Paříži a Parke-Bernet v New Yorku. Rozvoj moderního malířství je spojen se jmény několika pařížských obchodníků, kteří tehdy ještě neznámé malíře podporovali a jejich díla nakupovali. Obchodníkem impresionistů se stal P. Furane-Ruel, postimpresionistů Pére Tanguy, kubistů O.H. Kahnweiler, berlínských impresionistů H. Walden a pařížské školy A. Vollard. (Vollard A.: Vzpomínky obchodníka s obrazy, Praha 1965)
- sbírka obrazů a soch, umísťovaná původně ve spojovací chodbě - galerii - renesančního nebo barokního paláce. Kromě názvu galerie se pro obrazárny užívá také pojmů pinakotéka nebo muzeum (poslední název však dnes postrádá přesnost). K deseti nejvýznamnějším galeriím světového malířství patří Louvre v Paříži, Ermitáž v Leningradě, Galleria degli Uffizi ve Florencii, National Galerie v Berlíně, Drážďanská galerie, Alte Pinakotbek v Mnichově, Kunsthistorisches Muzeum ve Vídni, Museo del Prado v Madridu, National Gallery v Londýně a Metropolitan Museum of Art v New Yorku. Mezi přední světové galerie moderního umění rovněž patří Museum of Modern Art a Guggenheim Museum v New Yorku, Musée d Art Moderne v Paříži a Tate GAllery v Londýně. U nás soustředila nejvýznamnější díla světového a českého malířství Národní galerie v Praze. Vynikající díla se nacházejí v galeriích a muzeích českých měst a v neposlední řadě i v obrazárnách zámků, kde jádrem nejstarších sbírek jsou soubory podobizen od konce 16. století. Většina obrazů v zámeckých galeriích však pochází ze 17. a 18. století, vedle podobizen se uplatňují žánrové výjevy, krajiny a zátiší.
Nakupování prostřednictvím internetu je stále častější. Roste nejen počet uskutečněných obchodů, ale roste i objem finančních prostředků, které jsou jejich prostřednictvím utraceny. Přes 80 procent uživatelů internetu již aspoň jednou přes internet nakupovalo, vyjádřeno číselně nákup v některém internetovém obchodě uskuteční přes 3 miliony Čechů za rok. Stále více vzrůstá počet těch, kteří nakupují opakovaně. Rostoucí obliba internetového nakupování se projevila v tržbách virtuálních obchodů. Celý domácí internetový trh je odhadován na rekordních více než 15 miliard korun za rok. Provozovatelé internetových obchodů očekávají výrazný nárůst tržeb i letos. Lze očekávat, že velmi brzy, možná již v příštím roce, padne magická hranice tržeb 20 miliard korun.
Online nákup stále přitahuje spíše muže než ženy. Muži podle průzkumu představují 57 procent nakupujících. Nejvíce zastoupenou kategorií jsou uživatelé internetu mezi 20 a 29 lety. Lidé, kteří na internetu nakupují, si pochvalují hlavně rychlost vyřízení objednávky, cenu, širokou nabídku a spolehlivost. Oceňují rovněž pohodlnost nákupu, úsporu času a peněz. Na internetu se zatím nejvíce nakupují knihy, časopisy, spotřební elektronika a výpočetní technika. Nejoblíbenější online službou je nákup lístků do kin nebo divadel a fotoslužby.
Je však jen otázkou času, kdy internetový obchod pronikne i do ostatních oblastí. Jednou z oblastí, kde lze předpokládat poměrně rychlý vzestup, je obchod s uměním a to nejen s obrazy. Lze očekávat, že zájemci o umění velmi rychle rozpoznají jeho výhody. Ocení rozsáhlost nabídky, setkají se s novými motivy, o kterých mnohdy nevěděli, že existují. Poznají autory, které dosud neznají a to přes to, že se jedná o profesionály, kteří se umělecké tvorbě věnují jako své profesi.
Vzhledem k rozsahu světového malířství nemůže být žádný přehled kompletní. Omlouváme se proto, pokud tam "svého" autora nenajdete, napište nám, rádi jej do přehledu malířů doplníme
ABSTRAKCE
Proces zpracování reálného motivu nebo námětu v umělecký projev nebo formu, která již není naturalistická či dokonce identifikovatelná.
Jako abstraktní lze označit libovolný typ stylizované nebo nenaturalistické formy. Abstrakce je však spojována především s 20. stoletím, kdy malíři zkoušeli nejrůznější způsoby abstrakce, Ve 20. století se ostře rozlišovalo mezi čistě abstraktním nebo nefigurativním uměním a figurativním uměním.
ABSTRAKTNÍ EXPRESIONISMUS
Malířský styl, který vykrystalizoval za druhé světové války v New Yorku. K jeho iniciátorům patří Arshile Gorky, Jackson Pollock, Willem de Kooning, Clement Greenberg. Tito umělci vycházeli z divokého, romantického surrealismu nebo expresionismu a studovali námět a motiv.
Sdělení měla předávat barva a většinou také velký formát plátna.
AKADEMISMUS
Hanlivé označení pro konzervativní umělecký projev, vycházející z oficiálních a konvenčních norem. Název vznikl z toho, že nositelem byly hlavně umělecké akademie. Užívá se i pro označení zpátečnického umění. I na akademiích však působili umělci, jejichž díla patří k progresivnímu proudu živého umění. Existuje i moderní akademismus, který je všude tam, kde se vychází z dané hotové normy.
AKČNÍ MALBA
Malováni jako akce nebo naprostá činnost bez předchozího uváženi a jakoby v transu nebo v tanci.
Akční malba se spojuje především s plátny, která Jackson Pollock pokládal na zem a maloval bez přestávek a bez viditelné ůvahy.
AKVAREL
Malba vodovými barvami, zdánlivě nejsnadnější malířská technika, která je ve skutečnosti mnohem obtížnější než třeba olejomalba. Technika akvarelu vyžaduje rychlý postup, jistotu a velkorysost, nedovoluje promalování detailů a drobnomalbu. Akvarelové barvy se ředí vodou, rychle schnou.
AMBROSIANA
Umělecké muzeum a knihovna v Miláně, uchovává velkou sbírku Leonardových kreseb a Raffaelův kartón pro malbu
ARABESKA
Tímto pojmem se od 17. století označuje ornamentální kompozice, složená z figurálních, živočišných, groteskních, symbolických nebo jiných motivů spojovaných rostlinným dekorem. S arabským uměním nemá arabeska nic společného
ARCHAICKÉ MALÍŘSTVÍ
Název pochází od řeckého arché – začátek. Do doby než bylo objeveno geometrické umění, bylo pokládáno umění 7. a 6. století před n. l. za začátek řeckého umění vůbec. Archaické umění dospělo ve všech oborech k monumentální formě. V malířství se poprvé objevují velké postavy v přirozeném postoji a vyjadřují nějaký příběh z řecké mytologie.
ARTIFICIALISMUS
Malířský nefigurativní směr, který vytvořil v Paříži 1927 J. Štýrský a Toyen jako výtvarný protějšek poetismu v básnictví. Imaginativní motiv je podáván neiluzivně, ale na rozdíl od abstrakce má vzbuzovat konkrétní představové asociace. Artificialismus byl pro oba umělce přechodným obdobím k surrealismu třicátých let
ASAMBLÁŽ
Umělecký objekt vzniklý spojením různých předmětů a materiálů. Uplatňujé se všechny techniky spojování jako sbíjení, svazování nebo sváření.
BARBIZONSKÁ ŠKOLA
Dostala název podle vesnice, kde se kolem roku 1830 usadili francouzští krajináři, aby zde přímo v přírodě nacházeli motivy pro své obrazy. Nejprve před motivem v plenéru dělali skicu, podle níž pak v ateliéru komponovali obraz, později celou malbu dokončovali venku v přírodě. Realistickým vztahem ke krajině a plenérismem ovlivnili impresionisty
BAROKO
Termín označující jak styl, tak období. Baroko začíná kolem roku 1600 a konči v 18. století (pozdní baroko). Konec baroka
lze datovat někam do doby mezi smrtí Giambattisty Tiepola v roce 1770 a Francouzskou revoluci 1789.
Mnohem problematičtější je použití terminu baroko pro styly této doby, protože slovo původně znamenalo nepravidelnost a výstřednost,
Avšak hlavním rysem barokní doby je její klasicismus. Počínaje u Caravaggia a Rubense, kteří se vrátili k hodnotám vrcholné renesance
jako
protějšku vyčerpaného manýrismu konce 16.
století, bylo baroko plnějším, bohatším,
obvykle nevázanějším a ambicióznějším
pokračováním renesančního stylu. Baroko je
posledním universálním slohem v Evropě. Vzniklo
v době, nepokojů v katolické církvi, která
soupeřila s protestanty. Roku 1540 vzniklo Tovaryšstvo
Ježíšovo, jezuité, kteří se podíleli
na rekatolizaci. Jezuité přinesli s sebou vzdělání,
ale zároveň znovu obnovila činnost. Církev začala
obratně zaůtočila na citovou stránku, což dalo vznik
baroku.
BARVA
Barva je vedle linie a světla základním prvkem malby, a to prvkem nejdůležitějším, nezbytným. Linie a světlo (čáry a stínování) vytváří kresbu, ale teprve barva činí obraz malbou. Na barvě rozlišujeme tintu, sytost a světlost. Tintou je míněn odstín pestré barvy, sytost znamená její intenzitu a světlost, valér, určuje její umístění na stupnici od bílé do černé
BAUHAUS
Vysoká uměleckohistorická škola nového typu, založená 1919 architektem W. Gropiem ve Výmaru. V zakládacím prohlášení je řečeno: Architekti, sochaři, malíři, všichni se musíme vrátit k řemeslu. Neboť neexistuje umění z povolání! Neexistuje žádný podstatný rozdíl mezi umělcem a řemeslníkem
BENÁTSKÁ ŠKOLA
Povahu benátské školy předurčila zvláště poloha města na lagunách, jeho ostrovní uzavřenost při neobyčejně živých stycích se světem, malebnost prostředí. Benátky přijímaly vlivy z východu i západu, odtud přicházely umělecké podněty do střední Evropy. Hlavním charakteristickým znakem benátské školy je smysl pro barvu.
BIEDERMEIER
Biedermeier je slohové období ve střední Evropě od konce empíru do roku 1848. Byla to doba poklidného měšťanského života po Napoleonově pádu. Příznačné pro biedermeierovské malířství byly drobné společenské žánrové obrázky, alpské krajiny a gourmánská zátiší. Jejich charakteristikou byl milý, nevtíravý půvab a tichá intimita jako reakce proti heroickému a monumentálnímu empíru.
BISTR
Barva teple hnědého tónu, připravovaná ze sazí vzniklých při spalování bukového dřeva. S oblibou používaná starými, zvláště barokními mistry. Bistr byl v 16. – 18. století rozšířenější než tuš.
COTOUR FIELD PAINTING
(Barevná pole) Malířský styl v rámci abstraktního expresionismu. Práce štětcem při tomto způsobu není patrná, barva je většinou vetřena do podkladu. Hlavním představitelem stylu byl Rothko.
DADAISMUS
Hnuti, které se projevilo natolik hlučnými výstupy a provokacemi. Jeho vážnější záměr, pokud kdy existoval, zůstává nejasný.
Dada náhle vystoupilo v řadě manifestaci v různých evropských metropolích (první byla v Curychu) kolem roku 1915 a zcela zmizelo
počátkem 20. let. Dadaismus byl proti všemu a byl by i sám proti sobě, kdyby byl filosofií.
DER BLAUE REITERS
Skupina umělců, kteří spoledně vystavovali v Mnichově v roce 1911. Patřili mezi ně především Kandinskij, Marc, Klee a Macke.
Základní pro ně byl vztah k nenaturalistickému pojetí barev ve francouzském fauvismu. Představovali druhou vlnu německého
expresionismu, následující po skupině Die Brücke. Zejména Klee a Kandinskij ovlivnili vývoj abstrakce ve 20. století.
DE STIJL
Modernistické hnuti založené v r. 1917, vedené Mondrianem a van Doesburgem. De Stijl (Styl) byl také název časopisu těchto umělců.
Mondrian věřil, že existuje jen jediný možný styl, založený na funkcionálních principech. Funkcionální malba měla být abstraktní a silně omezená
v barvách a tvarech, jinak by se změnila v dekorativní malbu.
DEKALK
Malířská technika spočívající v mechanickém odstranění části svrchní barevné vrstvy, aby se uplatnila spodní barevná vrstva. Přitom se počátá s náhodou. Tuto techniku do umělecké malby zavedli surrealisti
DEKOR, DEKORACE
Dekorem nazýváme takové výtvarné dílo, u něhož převládá výzdobná estetická funkce nad funkcí sémantickou a výrazovou. Přitom každé dílo bývá víceméně dekorativní. I vynikající malba renesančního nebo barokního mistra může působit silně dekorativně, aniž ztrácí umělecký obsahový ůčinek
DESKOVÉ MALÍŘSTVÍ
Obrazy malované na dřevěných deskách, jsou známé již z řecké antiky. V římském malířství císařské doby měly funkci vyměnitelné nástěnné dekorace v soukromých místnostech, také se na ně malovali realistické podobizny. Z Egypta se dochovaly portréty na prkýnkách. Ve středověku se na ně malovaly náboženské motivy, diptichy, triptychy
DĚTSKÁ MALBA
Zájem o výtvarnou tvorbu dětí přinesl až preromantismus 18. Století, usilující překonat dogmatické umělecké normy klasicismu. Malířskému projevu dětí se v poslední době věnuje v celém světě zvýšená pozornost, jak svědčí akce Unesca a řada výstav. Otřesné zážitky vyvolávají kresby dětí z doby válek.
DIE BRÜCKE
Skupina německých malířů, k nimž patřil především Kirchner a Nolde, kteří v roce 1906
přijali tento název. Usilovali o pokrok a komunikaci. Umělci ovlivnění fauvismem, ale také příznivci středověku,
oživěním dřevorytu dospěli k antiklasicistnímu a deformujícímu stylu, dnes nazývaného expresionismus.
DIPTYCH
Malířské dílo sestávající ze dvou desek. Desky byly často opatřeny závěsy, takže vytvářely dvě vnitřní a dvě vnější pole pro malbu. Tímto termínem se v antice označovaly dvě dřevěné nebo slonovinové destičky, potažené voskem, do něhož se psalo kovovým rydlem, zvaným stilus
DRÁŽĎANSKÁ ŠKOLA
V 19. století se stala střediskem krajinářského romantismu, působili zde malíři Fridrich a Dahl. Představitelem krajinářského romantismu hledajícího motivy v domácí přírodě, kterou prožíval jako pohádkovou vidinu, byl L. Richter
DRIPPINGN
Nanášení barev kapáním, nahrazuje práci štětcem. Technika související s akční malbou
DŘEVORYT
Provádí se specielními rydly na tvrdém dřevě napříč přes léta přeříznutém a zrcadlově vyleštěném. Dřevorytinovou techniku zavedl koncem 18. Století anglický mědirytec Thomas Bewick
DŘEVOŘEZ
Dřevořez patří mezi tisky z výšky, tisknoucí čáry a plochy leží vyvýšeně na matrici, bílá místa vznikají tím, že dřevo bylo odřezáno Dřevořez se řeže nožem a dlátky, dřevoryt se ryje speciálními rýtky. Dřevořez vzniká na měkké dřevěné desce řezané podélně ve směru let
EMPÍR
Klasicistní sloh období Napoleonova císařství uplatňující se především v nábytku, módě a interiérové dekoraci. V malbě je jeho charakteristickým příkladem Davidova Podobizna Madame Récamier
ENKAUSTIKA
Je malířská technika, v níž pojítkem je vosk s pryskyřičným balzámem, pracuje se za horka.. Barvy se ředí nahříváním, po dokončení se povrch obrazu zpracovává ohněm, aby byl rovnoměrně hladký a lesklý. Patří k nejobtížnějším malířským technikám, která však existovala již ve starém Řecku, Římu a Egyptě. S enkaustikou experimentovala řada umělců od 17. století (Larrain), dnes se používá v nástěnné malbě
EXLIBRIS
Grafický list, vlepovaný na vnitřní stranu přední desky nebo obálky publikace, dokládající její vlastnictví. Exlibris se provádí různými technikami – lept, suchá jehla, dřevoryt.
EXPRESIONISMUS
Vznikl ve 20. století, místo naturalistických tvarů a perspektivního prostoru zdůrazňuje význam a pocit. Expresionismus lze hledal u Gauguina a jiných symbolistu a fauvismu. Expresionistick6 tendence lze najít u mnoha dalších druhů umění.
Předchůdcem expresionismu byl Grünevald, Německý renesanční malíř, který byl schopen zobrazit krajní výrazové polohy. Ve svém díle Insenheimský oltář Grünevald zobrazuje ukřižovaného Krista s končetinami zkroucenými od bolesti a bičování, je to velice naturalistické zobrazení Krista. Dalším byl El Greco, Španělský renesanční malíř, který se nebál tvořit podle sebe.
FALZUM
Nepravý obraz vytvořený s ůmyslem předstírat dílo uznávaného umělce. Na rozdíl od kopie je falzum podvodem prováděným pro finanční zisk. Falza se začala vyrábět v souvislosti s rozšířením soukromého sběratelství v 16. století a pochopitelně vyrábění falz trvá dosud. Historie zná i existenci falzifikátorských dílen. Mezi falzifikátory působí někdy i skuteční umělci svého oboru. Nejznámějším byl zřejmě Hans van Meegeren, holandský malíř, který ve stylu Vermerova díla namaloval několik obrazů v takové kvalitě, že odborníci měli problém s určením jejich pravosti a které se mu podařilo prodat za vysoké částky
FANTASKNÍ MALÍŘSTVÍ
Pod toto označení zahrnujeme tvorbu na jejímž vzniku se v maximální míře uplatňuje fantazie, obrazotvornost, imaginace, která využívá významových prostředků ke koncentrovanému ůtoku na divákovu představivost. Prvním klasikem fantaskního malířství je H. Bosch. Fantaskní malířství mělo sloužit magii, náboženské mystice, podvědomí, vizionářství, halucinacím a snům.
FAUVISMUS
Hnutí bylo takto pojmenováno po pařížském vystoupení v r 1905, kdy Matisse, Vlaminck a další malíři šokovali publikum jasnými,
křiklavými
barvami a jednoduchých stylem malby. Pro tento svůj
expresionismus byli nazváni fauves (šelmy).
Mezi
obrazy na výstavě byla malá plastika klasičtějšího
pojetí. Jeden kritik nazval sošku ,,Donatello mezi
šelmami“.
Fauvismus znamená osvobození
od konvencí, dává vzniknout novým
proudům. Mnozí fauvisté přešli k expresionismu.
Hlásili se k odkazu Paula Gauguina, Vincenta van Gogha,
hlavními představiteli byli Henri Matisse a Raoul Dufy
FIGURATIVNÍ MALÍŘTSTVÍ
Termín se začal používat až po druhé světové válce, což souvisí s nadvládou abstraktního umění. Ve figurativním malířství lze rozpoznat konkrétní věc nebo přírodní jev, obraz něco předmětného představuje
FIGURÁLNÍ MALÍŘSTVÍ
Uplatňují se v něm lidské postavy, je třeba jej odlišit od figurativního malířství
FRESKA
Znamená malbu do čerstvé omítky, mnohdy se zaměňuje za veškerou nástěnnou malbu. Předností je stálost a zvláštní svítivost barev, je považována za nejdokonalejší malířskou techniku.
FROTÁŽ
Zvláštní kresebná technika, využívající náhody. Na podložku s výraznější strukturou položíme čistý list papíru a pak jemným třením tužky na něm vyznačujeme vyvýšenou strukturu podložky
FUTURISMUS
Modernistické hnutí, které vzniklo v r. 1909 v Itálii a šířilo se prostřednictvím svých manifestů v Paříži a Londýně. Futuriskét6 předpovídali
novou estetiku strojového věku. Futurističní malíři zejména Carra a Balla vyvinuli určitý typ kubismu zachycující vzrušení z rychlosti.
GEOMETRICKÝ STYL
Vznikl v Antice, byl uplatňován v keramice
GESTICKÁ MALBA
Termín z druhé poloviny 20. století, který bere v ohled stopy malířovy ruky a štětce.
GOTIKA
Období od poloviny 12. století do 15. století, v němž byl dominantní zejména snadno rozpoznatelný architektonický sloh gotiky. Termín se
také používá pro označení dobové malby a sochařství, které byly později odmítnuty renesancí, protože jejich zdůraznění rytmu a lineární ladnost neodpovídaly klasickým normám a proporcím. V malířství převažuje laický živel, malíři se organizují v bratrstvech a ceších. Gotický malíř se snaží vyjádřit duševní život
GRAFIKA
Grafika v širším slova smyslu znamená kresbu a obsahuje všechny výtvarné projevy vzniklé rydly a pisátky na jakékoliv hmotě. Představuje nejstarší druh výtvarných umění. V užším smyslu chápeme grafiku jako tištěný obraz a písmo. Rozeznáváme grafiku reprodukční a grafiku původní vytvořenou umělcem.
HYPERREÁLNÝ
Do detailu přesný a konkrétní popis skutečnosti
IKONOGRAFIE
Tematické složky uměleckého díla, nebo metody výkladu uměleckého díla po námětové stránce.
IKONA
Znamená přenosný náboženský obraz Krista, P. Marie a světců s výjevy jejich života.
I LUZI ON I SM U S
Zobrazení, v němž dvojrozměrný povrch obrazu vzbuzuje iluzi trojrozměrné hloubky. Termín se užívá zvláště pro dokonalou scéničnost
barokních stopních a nástěnných fresek, které v jednoduchém interiéru vytvářely dojem celé architektury
IMPRESIONISMUS
Jeden z nejznámějších uměleckohistorických pojmů. Název inspiroval Monetův obraz Dojem: Svítání (francouzsky impression)
Vystavený v roce 1874. Podobně jako Monet na tomto obraze se mnozí impresionisté snažili zachytit dojem, který v oku vyvolává přirozené světlo
ve snaze o pravdivost v malbě krajin. Malíři jako Gauguin však začali pravdivost hledat nikoli v přírodě nebo v oku, ale v mysli, a malíři jako
Cézzane
se začali zajímat o vzory, jaké motivy tvoří na
plátně, impresionismus tak změnit svůj směr. Umělecký
směr, který navazuje na romantismus a hlavně na realismus. Má
zachytit prchavý vjem, okamžik, odlesk světla na hladině,
mlhu, bití vln o ůtesy.
Náměty
Radostnější stránky života (tančírny,
bary, bulváry, příroda, venkov, vodní hladiny,
zahrady, jejich atmosféra v různé časti dne). Pro
umocnění dojmu tvorba cyklů (katedrály v ranním,
v odpoledním slunci atd...).
Technika
Snaha o
zachycení barevných tónů světla uvedla malíře
do značného časového tlaku, museli malovat velice
rychle => rychlé tahy štětce, skicovitost, základem
je tzv. barevná skvrna (malíř má na paletě čisté
barvy, které mísí a nanáší
na plátno). Není použita ostrá kontura v
divákově oku vzniká dojem chvějící se
plochy. Nepoužívali černou barvu.
Kořeny impresionismu
- 3 základní zdroje ( angličtí krajináři,
barbizonská škola, Eduard Manet)
INICIÁLA
První písmeno, zvětšené a bohatě ornamentálně zdobené, někdy i s vkomponovaným figurálním výjevem, ilustrujícím obsah textu.
JUGENDSTIL
Název pro umělecké hnutí v Německu, jméno pochází od uměleckého časopisu, založeného 1896. Ohlas naletl zejména v literatuře a užitém umění, vyjadřuje filozofickou složitost té doby
KALIGRAFIE
Umění krásného písma. Kaligrafie tvořila základ malby a všichni malíři prošli kaligrafickým studiem.
KARIKATURA
Název vznikl v 17. století z latinského caricare – přetížit. Mezi ostatní umělecké druhy ji povýšil Ch. Baudelaire a ocenil její hodnoty. Moderní divák ji chápe jako expresivní nadsázku, pronikavost pozorování i abstrahující zkratku.
KAROLÍNSKÉ MALÍŘSTVÍ
Za vlády Karla Velikého (742 – 814) dochází ve středověkém malířství k prvnímu návratu k antické umělecké tradici. Pod vlivem antických vzorů dochází k restituci plně plastické lidské postavy.
KATAKOMBY
První monumentální projev křesťanské ideologie. Slohově i technicky navazuje malba křesťanských katakomb na římské pohanské malířství, postupně proniká snaha o nejvýraznější znázornění ideje a obsahu, obraz nabývá symbolického významu, lineárnost a plošnost jsou zdůrazněny, plastická modelace a obrazový prostor se ztrácí.
KLASICISMUS
Tradice dodržování pravidel a měřítek, které mají za vzor antické sochařství. Základy pozdního klasicismu znamená ztělesnění ideálu proporcí,
rovnováhy, které se zformovaly v renesanci a rozvinuly v období baroka. Klasicismus byl zvláště silný ve Francii, jeho představitelem byl Poussin.
Klasické malířství znamená pojem estetický a uměleckohistorický, vymezující vrcholné období jakéhokoliv slohu.
KNIŽNÍ MALÍŘSTVÍ
Jde o malířskou výzdobu rukopisů, svitků nebo kodexů. Souvisí se vznikem knižních dílen. Nejbohatší výzdobou se honosí liturgické knihy. Vrcholná díla románské knižní malby vznikla ve 12. století, avšak knižní malba pokračovala i ve stoletích následujících, knihy byly ručně opisovány, knihtisk ještě nebyl vynalezen.
KOLÁŽ
Koláž znamená spojení různých částí do nového celku. Zasáhla nejen umění jako takové, ale objevuje se v hudbě, literatuře a filmu. Koláž nachází souvislosti mezi výtvarnými, literárními i filozofickými prvky. Slovo koláž pochází z francouzského „collage“, což znamená lepení. Za objevitele koláže je považován Max Ernst, který v roce 1929 převedl koláž z pocitové sféry dadaismu do poloh surrealismu. Avšak nejznámějším propagátorem byl Pablo Picasso, který zapracoval do svého obrazu kus voskovaného plátna imitujícího proutěný výplet. Georges Braque zase nalepil do kresby papírovou tapetu. Koláž začala postupem času stát nad styly. Metoda koláže ovlivnila malířství, způsob komponování i řešení obrazové plochy a pojetí tvaru. V českém umění začal techniku koláže používat výtvarník Jiří Kolář, který vytvořil celou řadu nových technik koláže a jeho dílo patří k celosvětově uznávaným.
KOLORISMUS
Je princip malby uplatňující především smyslový ůčinek, modelační a prostorovou schopnost, charakterizační a expresivní působivost barvy. Protikladem je proud lineárně plastický, jež klade důraz na precizní kresbu a modelaci tvaru valérem
KOMPOZICE
Kompozice obrazu znamená uspořádání výtvarných prvků, které by vyvolalo zamýšlený umělecký ůčinek. Podle výtvarných prvků dělíme kompozici na lineární, světelnou a barevnou
KOMPLEMENTÁRNÍ BARVY
V kruhovém barevném spektru leží na protějších stranách a v kombinaci se navzájem posilují, například červená a zelená. Při pohledu na jasnou barvu se na sítnici oka objevuje zpožděný obraz komplementární barvy.
KONCEPTUÁLNÍ UMĚNÍ
Umění, které lze Ize formulovat, popsat a zaznamenat, které však spočívá spíše v pojmu toho, co má být vytvořeno, než v samotném výtvoru. Zpočátku bylo konceptuální umění spíše teoretické a didaktické, zaměřené na otázku, co vůbec je umění. Konceptuální umění byIo více přístupem než hnutím, rozhodně ne stylem. Odvedlo umění od malby a sochařství k performanci, k environmentálnímu uměni a instalacím.
KONSTRUKTIVISMUS
Vývojová fáze syntetického kubismu uplatňující se hlavně v sochařství. Od roku 1917 ruští konstruktivisté jako Gabo a Pevsner
odmítali vycházet z přírody a tvořili naopak abstraktní sochařské objekty.
KONTRAPOST
Spirálový rytmus určující kompozici klasických řeckých a římských stojících postav. Jednotlivé části těla jsou v kontrastním pohybu, čímž socha získává živost: hlava je pootočená, jedno rameno vysunuté vpřed, druhé stažené vzad, jedna noha je zatížená, druhá uvolněná atd.
KOPIE
Je přesná napodobenina či duplikát originálu. Provádí se, aby sběratelům nahradila nedostupný originál a též ze studijních důvodů, aby se student seznamoval s různou malířskou technikou. Na rozdíl od falza kopie nepředstírá svou originalitu, kopista se na kopii podepisuje a obvykle uvádí jméno autora předlohy. Kopírování se rozšířilo již v renesanci a zejména v baroku, i slavní malíři kopírovali své neméně slavné předchůdce a současníky. Aby nedošlo k záměně s originálem, provádí se kopie na formátu o několik centimetrů menším nebo větším. Autorskou kopii nazýváme replikou, také replika má být autorem jasně označena a určeno i její pořadí.
KRAKELURY
Jsou trhliny v barevné vrstvě malby, vzniklé přirozeným způsobem při jejím schnutí či vysycháním podložky. Struktura, hustota a obrazec krakelur je pomůckou při posuzování stavu zachování a stáří malby.
KRÁSNÝ SLOH
Mezinárodní gotický sloh kolem roku 1400, který se projevil v řadě tzv. krásných Madon. Vyznačuje je oduševnělé esovité prohnutí, ušlechtilost výrazu, citový vztah, bohatost draperie.
KRESBA
Plošné zobrazení předmětu pomocí čar nebo bodů. Z hlediska pracovního postupu rozeznáváme skicu neboli náčrt, což je první zachycení obrazu, studie, což je detailní kresba jednotlivých částí kompozice a kartón, což je kresba obrazu v definitivním formátu. Kresba bývá často prohlašována za základ malířského umění. Zvláště umělecké akademie sloužily kultu kresby.
KŘÍDA
Patří k nejstarším kresebným prostředkům, jako barevná hlinka se vyskytuje v radě odstínů, v kresbě se však používá hlavně křídy z černé jílové břidlice a červené přírodní rudky. V dějinách kresby se objevuje od konce 15. století.
KUBISMUS
Revoluční styl vytvořený Picassem a Braquem v roce 1908, který se rozvinul v následujících dvou desetiletích. Oba malíři, inspirovaní
Cézzanem, začali předměty zobrazovat nikoli naturalisticky a plasticky, ale jako souhrn rovinných faset. Toto rozbití předmětu na složky je známé jako analytický kubismus. Kolem roku 1911 vyvinuli Picasso s Braquem syntetický kubismus, který využívá otisku (nebo dokonce hotových vzorů) k vytvoření samostatné kompozice. Pro mnoho malířů znamenal osvobození od závislosti na naturalismu
KÝČ
Neumělecký výtvor, který nadbíhá vkusu umělecky nevzdělaných diváků. Charakteristickou vlastností kýče je, že se vyrábí ve velkém pro obchod.
LAZURA
V olejomalbě znamená lazura tenkou průsvitnou barevnou vrstvu nanesenou na suchý barevný nátěr. Lazura lomí světelný paprsek, ztemňuje jeho barevnost a vytváří dojem jakéhosi hlubokého barevného média. Na využití možnosti lazurové malby byla založena nizozemská škola, vycházející od světelného podkladu. Jsou to transparentní či polokrycí vrstvy barvy s vysokým obsahem pojidla, které obohacují malbu o širokou škálu odstínů a slouží k dosažení finální barevné harmonie. Pojivem bývá lněný olej.
LIDOVÉ MALÍŘSTVÍ
Od profesionálního se liší tím, že jeho hlavním smyslem nebylo umělecké působení. Člověk vytvářel díla ke své potěše aniž by věděl co je to umění
MALBA
Malba je modelace krycími a polokrycími barevnými vrstvami. Míšené a čisté tóny barev tvoří základní kolorit díla a formálně výrazové znaky malby s charakteristickými rysy rukopisné autorské techniky.
MALBA NA SKLE
Používala se již v Antice a Byzanci. Po mnoho staletí se používala k výzdobě oken zejména kostelů a katedrál. Neztratila se ani v moderním malířství, vychází z uznání plochy a hodnot čisté barevnosti. Nádherné malby na skle naleznete i Galerii Majo.
MALBA ZVÍŘATY
Objevuje se zejména v poslední době, kdy živá zvířata jsou schopna zvládnout primitivní techniku malby. Existuje množství obrazů malovaných opicemi, hlavně šimpanzy ale i například slonem. Jejich malby dokonce pronikly do aukčních síní, kde jsou považovány za velmi zajímavé položky
MALÍŘSTVÍ ARCHITEKTURY
Architektonických motivů se užívalo v antickém i v raném středověkém malířství k doplnění a bližší charakteristice figurálních výjevů. V 18. století se v souvislosti s divadelní dekorací rozvinula malba prospektů a malovaná i grafická veduta.
MALÍŘSTVÍ CHOROMYSLNÝCH
Malířskou tvorbou choromyslných se poprvé zabýval psychiatr H. Prinzhorn roku 1922. Kresba a malování se s ůspěchem používají v psychiatrických léčebnách k terapeutickým ůčelům. Nejedná se o umění v pravém slova smyslu. Od výtvorů choromyslných je třeba odlišit díla malířů, kteří trpěli nějakou duševní poruchou, jako například van Gogh.
MANÝRISMUS
Termín, jímž se označuje umění po vrcholné italské renesanci kolem let 1500-1520 a před počátkem baroka v r. 1600. Název je odvozen
z italského la maniera, což znamená uspokojivé naplnění klasicistního stylu. Pejorativní význam termín získal v reakci na umělce, kteří přepínali nejen usilování o krásu a o napodobování antiky, ale i sebe navzájem. Termín se také používá k označení strojeného a výstředního stylu.
MĚDIRYTINA
Patří mezi grafické techniky tištěné z hloubky, vzniká z matrice, do níž jsou tisknoucí čáry a plochy vyryty. Pracuje se ocelovými rydly. Obraz se na desku předkresluje nebo kopíruje a jeho hlavní obrysy se vrývají jehlou. Mědirytina náleží ke klasickým grafickým technikám, poprvé se objevila kolek roku 1440, první mědirytci byli vyučení zlatníci.
MĚKKÝ SLOH
Mezinárodní gotický sloh, který se rozvíjel ve 14. a 15. století. Má tendenci k dekorativnosti, líbezné barevnosti a smyslem pro lineární rytmus- By protikladem tzv. lámaného gotického slohu.
METAFIZICKÁ MALBA
Malířský názor, který vytvořil v roce 1910 G. Chirico. Byl reakcí na dynamismus a civilismus futuristů, obracel se znovu nostalgicky k antice, využíval snů a podvědomých podnětů, uctíval magickou moc čísel a geometrických obrazců, odhaloval za každou prostou věcí kus tajemna.
MEZZOTINTA
Táž šerosvit, patří mezi grafické techniky tištěné z hloubky, jde o techniku suchou bez leptání. Mezzotinta vylučuje linie, jediným výtvarným prostředkem je stupnice valérů. Mezzotintu vynalezl německý grafik L. von Siegen. Nánosem různých barev na jednu desku se v 17. a 18. století tiskly vícebarevné mezzotinty.
MINIMALISMUS
Směr často charakterizovaný slovy méně je více. V 60. letech byl původně teoretickým hnutím, které chtělo z umění odstranit umění.
Dílo by pak bylo objektem bez znaků, které divák vnímá. V tomto směru byl minimalismus krajní podobou abstrakce. Obecněji termín shrnoval celou estetiku nepřítomnosti, vyžadující čistí linie, plošnou kontinuitu a redukci na podstatné.
MODERNISMUS
Vědomé ůsilí od poloviny 19. až do sklonku 20. Století inovovat a obejit hlavní proud. Modernismus odmítal nostalgii, dekorativnost, ůctu k minulosti a její napodobování i jakékoli figurativní uměni. Modernismus postavený na myšlence pokroku realizovalo několik po sobě jdoucích
avantgard, které vytlačili zastaralé etablované umění. Po druhé světové válce se z modernismu stal ortodoxní názor a byl pokládán za vyčerpaný.
Viz také postmodernismus.
MONOTYP
Též jednotisk, malíř namaluje řídkými olejovými obrazy obraz na kovovou desku nebo litografický kámen a vlhkou malbu přenese lisováním na navlhčený papír. Předností tohoto způsobu malby je zvláštní svítivost a měkkost barev.
MOZAIKA
Vykládání obrazu barevnými kameny, technika je známa od 4. tisíciletí před n. letopočtem. Bohaté mozaiky se našly mimo jiné i v Pompejích. Moderní umělci, počínaje secesí, se pokoušejí využít jedinečných vlastností této z nejstarších malířských technik.
NABIS
Skupina studentů umění, která v letech 1888-1889 založila tajné bratrstvo. Přijali název Nabi podle hebrejského slova pro proroka
a rozvíjeli některé Gauguinovy myšlenky. Skupina byla součástí symbolistického hnutí.
NAZARETŠTÍ
Skupina německých umělců z počátku 19. století, ovlivněná středověkými ideály. Pracovali v Itálii, drželi se nenaturalistického čistého stylu raného Raffaela a jeho současníků.
NÁBOŽENSKÉ (křesťanské) MALÍŘSTVÍ
S nejstaršími malbami zobrazujícími myšlenky křesťanského náboženství se setkáváme od 3. století. Výjevy z bible měly mnohdy poučit věřící, kteří neuměli číst. Náboženské malířství našlo své místo v mnoha uměleckých směrech mnoha staletí.
NAIVNÍ MALÍŘSTVÍ
Označení výtvarné tvorby neškolených amatérů, byl též navržen termín insitní umění, který se neujal, též senzitivní, primitivní umění. Tvorba naivních malířů je mimo vývojové tendence moderního umění, jež se však dává tvorbou naivistů inspirovat. Amatérští tvůrci tvoří z vlastního popudu, malují pro radost. Typická jsou exotická prostředí, sny, magičnost, harmonie. U nás známý Josef Hlinomaz.
NÁSTÉNNÁ MALBA
Patří mezi nejstarší malířské techniky, byla známa již v paleolitu, zachovaly se jeskynní obrazy. Neztratila se však ani v dalších staletích včetně moderní doby.
NEOIMPRESIONISMUS
Malířský směr, který usiluje podložit instinktivní tvorbu impresionistů výsledky vědeckých výzkumů v oboru fiziologie vidění a fyzikální optiky. Název poprvé použil F. Féneon 1886 v bruselském časopise L´Art moderne.
NEOKLASICISMUS
Stal se módní od konce 18. až po 19. století, opíral se o objevy z klasické minulosti, byl inspirován vykopávkami v Pompejích a studiem antického Řecka a starého Říma
NEOREALISMUS
Proud malířství 20. Století, usilující realistickou formou vyjádřit pocity a názory současného člověka a sociální a politické problémy moderní společnosti
ORNAMENT
Jednoduchý výzdobný kreslený nebo malovaný prvek, jehož rozvíjením nebo opakováním v ploše vzniká ornamentální dekorace.
PASTORÁLA
Termín odkazující k pastýřskému a venkovskému životu v oblasti literatury a umění a znamená idealizaci venkovského života
PENDANT
Jeden ze dvojice obrazů, které byly vytvořeny, aby byly vnímány společně
PERSPEKTIVA
Prostředek, jímž se dvourozměrné ploše zobrazuje trojrozměrný prostor. V malbě iluze prostorového ůstupu do hloubky. Perspektiva v malbě může být zcela elementární a jednoduchá, jako ve většině středověkého
uměni, nebo velmi živá a opticky přesná. V období rané renesance panovala velká móda geometrické perspektivy, v niž linie ustupující do
prostoru byly pečlivě konstruovány tak, aby se sbíhaly v jediném ůběžníku. Tato perspektiva velmi dobře fungovala pro architektonické scény ulic, ale byla příliš umělá pro krajiny. Iluze vzdálenosti v krajině se vytvářela variacemi barev (označovala se jako vzdušná perspektiva) a uvážlivým rozmístěním objektů.
PLENÉR
Lze přeložit jako malba na volném vzduchu, tedy malba přímo v přírodě před krajinářským motivem. Jako programové hnuté se objevuje s realismem a byla rozvinuta v impresionismu.
PODOBIZNA
Zobrazení člověka jako jedinečné bytosti v jeho individuální podobě. Má začátek v antice a svůj význam neztratila do dnešních dnů. Synonymum je portrét.
PODKRESBA
Je zpravidla štětcová kresba, která se provádí barvou rychle vysychající. Používá se umbra přírodní. Barva je silně ředěna terpentýnem a nanáší se ve velmi slabé vrstvě. Obyčejně se kreslí dvěma štětci najednou, jedním se prokresluje a druhým se za pomoci terpentýnu smývají případné přetahy. Záleží na savosti podkladu, je-li podklad savý, vymývání je komplikovanější.
PODMALBA
Podmalba využívá teplých a studených tónů šedi a je jí dosaženo základní plasticity i světelného základu pro další barevné vrstvy. Podmalba se často provádí olovnatou bělobou, která se ředí terpentýnem a to podle světlosti daného místa obrazu. Problémem může být dlouhé vysychání.
POLYPTYCH
Malířské dílo tvořené odděleně rámovanými panely, dvěma (diptych), třemi (triptich) nebo i vice. Pozdně středověké a renesanční oltářní nástavce tvořily většinou polyptychy, které mohly mít pohyblivá křídla zachycující na obou stranách několik výjevů. Pod ůstředním hlavním polem polyptychu se nacházela predela.
POP-ART
Termín vznikl zkrácením anglického,,popular" podobně jako ,,pop music" a označuje osvobozující hnutí z 60. let, které umožnilo návrat figurativního umění do avantgardy. Vstupenkou do pop-artového bylo odvržení přírody a přijetí moderní kultury a reprodukovaných artefaktů, jako jsou konzervy od polévky nebo obrázky filmových hvězd, za základ umění. Má v sobě zárodky postmodernismu.
POSTIMPRESIONISMUS
Slovo vytvořil britský umělecký kritik a malíř Roger Fly v roce 1910 pro výstavu nejnovějšího francouzského uměni v Londýně. Této výstavě ,,po impresionisrnu" vévodila pozdní Cézannova díla a Gauguinovy a van Goghovy obrazy. Pro Anglii byla výstava odrazovým můstek k modernistickému soupeření s kontinentálními avantgardami. Fly později termín rozšířil, aby zahrnul také Seuratova díla a pointilismus.
Označení stále představuje termín pro různé tendence, které se objevily ve Francii mezi roky 1880 a 1900 jako odchylky od impresionismu.
POSTMODERNISMUS
Kritická nálepka a téma diskuzí na konci 20. století, popisující situaci v 80. a 90. letech, kdy se modernismus plně začlenil a přestal být progresivní. Postmoderní umění postrádá teoretická vodítka hnutí a neumí být samo sebou, směřuje k ironii a rozpačitosti.
PREDELA
Obvykle se jedná o dlouhou ůzkou desku zobrazující příběh vztahující se k postavě na hlavním obrazu
PRERAFFAELITSÉ
Skupina malířů od roku 1848, jejíž snahou byl naturalismus a poctivost v umění Odmítali neživotnost napodobování Raffaela a za doklad živosti považovali starší umění, jejich představitelem byl britský spisovatel, krtitik a umělec Ruskin
PURISMUS
Vnikl v roce 1918 a proti nezávazné náhodě a subjektivní improvizaci chce postavit disciplinu a objektivní zákonitost.
RAYONISMUS
Umělecký směr, založený 1911 M. Larionovem, vycházející z futurismu a dovádějící jeho zásahy za hranice abstraktního umění. Smyslem rayonistického obrazu má být vyvolání dojmu čtvrté dimenze, překonávající dimenze času a prostoru.
REALISMUS
Hnuti v 19.století ve Francii, jeho vůdčí postavou byl Courbet, který chtěl v umění nahradit alegorii a ,,historii" potomností i a aktuálností.V širším
smyslu znamená realismus protějšek idealismu, ukazuje věci, jaké skutečně jsou, tedy spíše ošklivé než krásné.
Realistické
tendence se objevovali již v pravěku lineární kresbou
zvířat, v renesanci a barokním realismus Caravaggia.
Základní znaky je snaha o zachycení reality,
pravdy, skutečnost. Obrazy ponuřejší barevnost než díla
romantická.
RENESANCE
Termín znamená znovuzrození a označuje období, kulturu a styl, které následovaly po středověku a přešly v baroko. Renesance vycházela
ze znovuobjeveni klasické minulosti. V malířství renesanci předznamenává Giotto na počátku 14. století, plně se však rozvinula v 15. století v Itálii. V 16. století byl italský styl klasicismu přijímán po celé Evropě.
ROKOKO
Zejména francouzský styl typický svou lehkostí a hravostí. Vzniklo v 18. století se změnou nálady od barokní velkoleposti, jež převládala na dvoře Ludvika XIV. Velkým rokokovým malířem je Watteau, projevy rokoka najdeme také v německém dekorativním umění a v omezené míře v Anglii.
ROMANTISMUS
Kulturní hnuti v první polovině 19. století, n6sleduje po osvícenství, neoklasicismu a Francouzské revoluci. Romantismus nebyl uměleckým stylem,
ani avantgardním hnutím, ale spíše celkovým přístupem, který oceňoval génia a individualitu. Romantický umělec měl tvořit velká díla oslavující
vznešenost, ať už lidskou nebo přírodní. Mohl proto čerpat z celé minulosti, nejen z nově objevovaného antického Řecka, ale také ze středověku
i ze současnosti.
RUKOPIS MALÍŘSKÝ
Způsob nanášení barvy na podklad štětcem nebo jinými nástroji, špachtlí, nožem. Je rozdílný u různých technik. Zkoumání malířského rukopisu pomáhá k identifikaci a datování neurčených obrazů, odhalování falz a rozlišování děl mistra a jeho následovníků.
SALÓN
Znamená dnes výstavu bez jury, kde může vystavovat každý umělec, který ji včas obešle. Název vznikl od Salónu Carré v Louvru, kde byly od 1737 konány každoroční výstavy francouzských akademiků. Napoleon III povolil otevření Salónu odmítnutých. V něm se proslavil zejména Manet svou Snídaní v trávě.
SECESE
Secese
je poslední univerzální, výtvarný,
mezinárodní sloh, který pronikl do všech
oblastí moderního života. Secese značí
(odloučení, odštěpení) vznikl pro označení
protestního hnutí moderních umělců, usilujících
o netradičnost. Chtěl se oprostit od starých, konzervativních,
historizujících tradic a konvencí. Zasáhla
nejen klasické umění, ale i užité umění
jako nábytek, šperky, módu a další.
SÉPIE
Je hnědá průzračná barva, vyráběná z barviva, jež vylučuje měkkýš sépie obecná. Objevila se až v 19. století, na světle zbledne. Nezaměňovat se starším bistrem.
SFREGATURA
Nátěr řídce nanášené polosuché barvy, jíž prosvítá spodní barevná vrstva. Od lazury se liší právě suchostí. Sfregatura i lazura využívají zákona o kalném prostředí.
SFUMATO
Znamená zakouřený, termín pro delikátní odstupňování šerosvitu, jak to ve svých obrazech dokázal geniální Leonardo da Vinci. Výsledný dojem připomíná mlhou nebo kouřem zahalený obraz. Technicky sfumata Leonardo dociloval složitým systémem lazur.
SGRAFITO
Je technika nástěnné malby. Tenká světlá vrchní vrstva vlhké omítky se proškrabuje, aby se objevila drsnější spodní omítka. Na kontrastu tmavého a světlého tónu se zakládá výtvarný ůčinek sgrafita. Tuto techniku si oblíbila zejména renesance, kdy se sgrafitem zdobily celé fasády paláců a domů.
SILUETA
Drobné podobizny z profilu, podávané ploše bez vnitřní kresby, obvykle černé na bílém pozadí nebo bílé na černém pozadí.
SOCIALISTICKÝ REALISMUS
Snaha o zobrazení skutečnosti v jejím revolučním vývoji. Socialistický realismus se promítl ve všech oborech umění své doby.
STAFÁŽ
Drobné postavy nebo skupiny postav spojené v určitý výjev, oživující krajinomalbu, marinu, vedutu nebo obraz architektury. Někdy nabývá stafáž povahy mravoličného žánru, jindy je zdrobnělým náboženským nebo mytologickým příběhem.
SUPREMATISMUS
Teorie abstraktního umění, jak je chápali umělci kolem Kazimira Maleviče v Rusku od roku 1913.Podobně jako soudobá teorie konstruktivismu i suprematismus se snažil odstranit z umění námět jako takový'.
SURREALlSMUS
Hnutí z počátku 20. let dvacátého století, které se snažilo uvést do umění nevědomí. Má být využita náhoda, obsah má být snovou látkou. Umělci jako Magritte nebo Dali, zobrazovali vysoce naturalistickým stylem objektivně nemožné.
SURSUM
Umělecké sdružení českých výtvarníků usilující o duchovní a obsahově závažné umění. Vzniklo v roce 1911 a jeho členy byli J. Zrzavý, J. Váchal, J. Pacovský, J. Konůpek, R. Adámek a J. Horejc.
SYMBOLISMUS
Umělecké hnutí v 80. a 90. letech 19. století velebené jako pohyb vpřed a brzy poté zapomenuté. Umění symbolismu mělo naznačovat a evokovat, mělo být spíše svítivé než čisté, emocionální než popisné. Hlavními představiteli byli Gauguin, Puvis de Chavannes, Redon
a Moreau ve Francii, Bume-Jones v Anglii a Klimt v Rakousku.
ŠEROSVIT
Malba světlem a stínem, valérová malba. Šerosvitem se dosahuje plastické modelace, prostorové iluze, docilování duševních nálad a stupňování dramatických efektů. Šerosvit souvisí se vznikem a rozšířením olejomalby. Též temnosvit.
TEČKOVACÍ MANÝRA
Patří mezi grafické techniky tištěné z hloubky, a to mezi lepty. Vznikla v polovině 18. století.
TUŠ
Vyrábí se ze sazí, kreslí se s ní perem nebo štětcem a lze ji lavírovat. V evropském umění se objevuje až v baroku
TVRDOŠÍJNÍ
Skupina českých malířů, kteří na konci první světové války pokračovali v progresivním uměleckém programu. K Tvrdošíjným patřili J. Špála, J. Čapek, R. Kremličla, V. Hofman a O. Marvánek. Tvrdošíjní v Praze uspořádali celkem 3 výstavy (1918-1921)
UMĚLECKÁ BESEDA
Spolek českých umělců, spisovatelů, hudebníků a výtvarných umělců, založený 1863 proti konzervativní česko-německé Krasoumné jednotě. Prvním předsedou byl J. Mánes. Činnost Umělecké besedy zanikla až v roce 1948.
VALÉR
Světelná hodnota barevného tónu, tinty
VANITAS (marnost)
V umění označuje symboly pomíjivosti a smrti, jako jsou květiny nebo lebka, typické pro zátiší. Obrazy zdůrazňovaly míjení času a jejich
záměrem bylo vzbudit strach z věčných muk po smrti a přivést diváka na správnou cestu
VEDUTA
Italské slovo pro pohled nebo vyhlídku, jde o pohled na město, krajinu nebo antickou zříceninu.
VERNIA-MOU
Měkký protisk, patří mezi grafické techniky tištěné z hloubky a to letpy.
VZNEŠENOST
Termín do anglické kritiky uvedl Edmund Burke, který v r. 1757 vydal spis Zkoumání vznešena a krásna. Vznešenost v přírodě jsou horské krajiny, hrozivé bouře a i tragičnost Shakespeareovy hry by se měla stát námětem umění, zvláště pak romantického malířství.
ZÁTIŠÍ
Malba neživých předmětů. Existuje již v antice a samozřejmě je velmi oblíbeno dodnes.
ZVÍŘECÍ OBRAZ
Druh malby zobrazující živí zvířata obvykle v nějaké akci. Těšil se oblibě v holandské malbě 17. století. Specialistou na hovězí dobytek byl H. Potter. V barokní malbě se rozšířil námět lovů na vysokou, na kance a malba koní. V českém moderním malířství se zvířecím obrazem zabýval A. Hofbauer. Obrazy od Františka Maxmiliána Hoffmanna naleznete v Galerii Majo.
Níže se můžete podívat na přehled obrazů u kterých bylo u nás dosaženo největších aukčních cen. Lze předpokládat, že tyto aukční rekordy budou v příští době překonány, přehled byl sestaven ke konci dubna 2009. Pouze jediný autor se do první desítky dostal více než jednou a to František Kupka, kterému aktuálně patří i první příčka. Z přehledu je patrné, že většina obrazů byla namalována mezi světovými válkami, ve všech případech jde o techniku "olej" a vždy jde o díla spíše větších rozměrů. V šesti případech byl dražitelem Art Consulting (1, 3, 4, 6, 8, 9), dvakrát Galerie Art Praha (5, 7) a jednou Galerie Pictura (2) a Apartment and Gallery (10).
Pro www.galeriemajo.com napsal J. Bártů